v češtině internetem pomáháme dětem

Grafické znázornění.

Vyjadřování skladebních vztahů. Věty jednočlenné a dvoučlenné jsou dole.

----------------------------------------------

1.shoda-jeden člen skladební dvojice předává druhému mluvnickou osobu, číslo, jmenný rod, někdy i pád. Např.Pepík - (3.os.j.č muž.rodu) - si hrál.

2.řízenost - jeden člen určuje, v kterém pádě bude vždy druhý člen. Např. se slovesem dostal, bude druhý člen jen ve 4. pádě /novou raketu/.

3.Není-li skladební vztah vyjádřen formálně, mluvíme o přimykání, např.hrál si - na dvoře.

Druhy skladebních dvojic

------------------------------------

1. základní skladební dvojice: tvoří ji podstatné jméno nebo zájmeno v 1. pádě, podmět, a slovesný tvar určitý, přísudek.Ten se shoduje s podmětem, tj. přejímá od něho osobu, číslo a jmenný rod-vztah přisuzování.

2.určovací skladební dvojice: tvoří ji větný člen řídící a větný člen závislý, proto vztah mezi nimi nazýváme vztahem závislosti. Člen závislý se s členem řídícím shoduje. Např. raketu - novou, nebo je jím jeho pád řízen (dostal-raketu) nebo jde o přimykání (dostal-k vánocům).

Skladební vztahy ve větě graficky znázorňujeme spojnicemi, a to tak, že spojnice v základní skladební dvojici je vodorovná a zdvojená, naproti tomu spojnice v určovací skladební dvojici směřuje dolů, řídící člen je výše. Graficky lze zachytit i pořádek členů, slovosled, jestliže je umístíme tak, aby slovosledu odpovídal jejich průmět na vodorovnou rovinu. Např.

Naše maminka denně nakupuje čerstvou zeleninu u známého zahradníka.

Základní dvojice jsou z hlediska významu stejně důležité, navzájem se podmiňují a nemůžeme žádný z nich vynechat.

Ve skladební dvojici určovací je význam řídícího členu členem závislým jen doplňován, zpřesňován, rozvíjen. Např.člen zeleninu blíže určuje, co maminka nakupuje, člen známého, jakou vlastnost má zahradník. Členy závislé můžeme můžeme proto často vynechat, aniž věta ztratí význam. Proto skladební dvojici určovací zde označujeme také jako rozvitý větný člen. Na rozdíl od členu holého.V rozvitém členu můžeme rozlišit jeho základ a členy rozvíjející. Základ je vždy řídící, rozvíjející je vždy členem závislým. Tyto vztahy lze vyjádřit také graficky.

Několikanásobné větné členy

----------------------------------------

Rovněž se skládají z několika členů, které však mají stejné postavení ve stavbě věty : všechny jsou podměty vzhledem k přísudku, např. maminka i teta nakupují, všechny přísudky vzhkedem k témuž podmětu, např.Mirek bruslí nebo lyžuje, nebo jsou všechny společně závislé na témž členu řídícím, např.dostal raketu a svetr.

Vztah mezi jednotlivými výrazy v několikanásobném větném členu se nazývá souřadnost.

Jednotlivými členy takového větného členu mohou být členy holé, např.maminka i teta, raketu a svetr, ale i členy rozvité. Např. naše maminka i teta.

Několikanásobné větné členy znázorníme tak, že jejich členy spojíme svorkou. Např. Naše maminka i teta nakupují u známého zahradníka čerstvou zeleninu a ovoce.

Mezi výrazy v několikanásobném větném členu může být různý významový poměr. Vyjadřuje se často spojkami souřadícími, popř. dvojitými spojkovými výrazy. Může jít o poměr:

1.slučovací, např.Češi, Poláci a Maďaři. (Vyzná se) jak v hudbě , tak ve sportu. Spojky: a, i, ani, jak-tak, jednak-jednak.

2.stupňovací, např. (v římských ulicích bylo) teplo, ba až nepříjemné horko. (V televizi můžeme sledovat ) nejen záznamy , ale i přímé přenosy sportovních utkání. Spojky : dokonce, ba, nejen-ale i , nýbrž i.

3.odporovací, např. (mluvil) skromě, avšak přesvědčivě. (Je to auto) sice pěkné, ale příliš drahé. Spojky: ale, avšak, nýbrž, jenže, sice-ale.

4.vylučovací, např. (půjdeme) buď na hřiště, nebo do kina. Spojky: nebo, buď-nebo, buď-anebo, či.

5.důvodový, např. neúspěšné, neboť nepřipravené (vystoupení)-objevuje se velmi zřídka.

6.důsledkový, např. (choval se ) sebevědomě ,a proto vlastně nevhodně. Spojky (a) proto , tedy, a tak.

Věty jednočlenné /bezpodmětné/ a dvoučlenné.

Většinu českých vět můžeme rozčlenit na dvě základní části, na část podmětovou a přísudkovou. Takové věty nazýváme dvojčlenné. Věty, které takto rozčlenit nemůžeme, jsou věty jednočlenné.

Věta dvoučlenná

---------------------------

Věta dvoučlenná je taková věta, která se skládá jen z podmětu a přísudku, např: Vyučování končí, nebo u které všechny členy (přímo nebo nepřímo ) rozvíjejí buď podmět , nebo přísudek. Proto jí můžene rozdělit na část podmětovou a přísudkovou, např: Vojáci zahraničních armád // stále věřili ve vítězství a návrat do vlasti.

Můžeme je rozdělit na a/ dvoučlenné s přísudkem slovesným . Měsíc svítí.

b/ dvoučlenné s přísudkem jmenným se sponou. Čas jsou peníze. Štěně je hravé. c/s přísudkem jmenným beze spony. Mladost radost. Vstupné dobrovolné. POZOR. Pokud je druhý člen zjevný, ale nevyslovený, pořád jde o větu dvoučlennou. ./ Buďte zticha /vy/ !